Přeskočit na obsah

Japonská literatura


Osobně se domnívám, že jedním z nejrychlejších způsobů, jak proniknout do tajů japonské duše, je číst japonské knihy. A jelikož často dostávám otázku, které knihy by to měly být, sestavila jsem seznam krásné literatury a poezie přeložené do češtiny, která mě zaujala nebo mi významně přiblížila japonské myšlení a kulturu. Seznam je čistě subjektivní a rozhodně není vyčerpávající, nicméně doufám, že těm z vás, kdo s japonskou literaturou začínáte, pomůže v orientaci v množství knih, a ty z vás, kdo už máte něco přečteno, bude dále inspirovat. Díla jsou řazena chronologicky dle období, ve kterém byla napsaná.


Období Nara ( 710 – 794)

Kodžiki: Kronikou bohů a raných císařů, nejstarší japonský dochovaný text.

Manjóšú: Deset tisíc listů ze starého Japonska: Rozsáhlá sbírka nejstarší japonské poezie ve fenomenálním překladu Antonína Límana.


Období Heian (794 – 1185)

Příběh prince Gendžiho (Murasaki Šikibu): Dílo je považováno za nejstarší román na světě, zobrazuje život a eskapády prince Gendžiho na císařském dvoře.

Důvěrné sešity (Sei Šónagon): Deník dvorní dámy z 11. století. Vydáno jako součást sbírky Zápisky z volných chvil.

Do slov má láska odívá se (Ono no Komači): Sbírka poezie přední japonské básnířky.

Ilustrace k Příběhu prince Gendžiho


Období Kamakura (1185 – 1333)

Zápisky z poustevny (Kamo no Čómei): Úvahy o životě a soudobé společnosti autora. Vydáno jako součást sbírky Zápisky z volných chvil.

Zápisky z volných chvil (Jošida Kenkó): Úvahy o životě a společnosti. Vydáno jako součást sbírky Zápisky z volných chvil.

Příběh rodu Taira: Středověký epos popisující boje mezi samurajskými rody Taira a Minamoto.


Obobí Edo (1600 – 1868)

Úzká stezka do vnitrozemí (Macuo Bašó): Cestovní deník mísící zápisky z básníkovy cesty do vnitrozemí s poezií haiku.

Největší rozkošnice (Ihara Saikaku): Zábavný příběh popisující vzestup a pád jedné kurtizány.

Zápisky o obchodnících (Micui Takafusa): Dílo napsal autor pro své potomky, aby jim na krátkých příbězích o soudobých obchodnících vysvětlil principy dobrého hospodaření. Asi na tom něco je, protože rodina Micui jedna z nejbohatších v Japonsku.

Můj nový rok (Kobajaši Issa): Deník slavného básníka, v němž se snaží skrz prozaické zápisky a poezii haiku překonat žal nad smrtí dcery.

Pivoňková lucerna (Sanjútei Enčó): Fantastické až hororové prvky příběhů se mísí se složitými lidskými osudy, které dohromady proplétá legendární vypravěč rakugo Sanjútei Enčó.

Vyprávění za měsíce a deště (Ueda Akinari): Sbírka hororově laděných příběhů ze starého Japonska.

Chrám plný květů: Výběr z haiku od mistra Bašóa až po moderní autory, sestavil a přeložil Antonín Líman.

Hotei v loďce od Hakuina Ekakua


Období Meidži, Taišó a předválečné období (1868 – cca 1941)

Kokoro (Nacume Sóseki): Román o modernizaci v období Meidži a střetu dvou velmi odlišných generací.

Rašómon a jiné povídky (Akutagawa Rjúnosuke): Folklórně laděné povídky, jejichž titulní Rašómon se stala nejen námětem skvělého filmu od Kurosawy, ale i nejpřekládanějším japonským textem.

Mnich z hory Kója (Izumi Kjóka): Fantastické putování mnicha horami, kde čelí nadpřirozeným bytostem i pokušením.

Zápolení (Huguči Ičijo): Sbírka povídek zobrazující život období Meidži očima první moderní japonské autorky.

Chvála stínů (Tanizaki Džun´ičiró): Estetická esej o japonské kráse, která pohledem autora nenávratně mizí v propadlišti dějin tváří tvář moderní době.

Sestry Makiokovy (Tanizaki Džun´ičiró): Dobová freska zachycující osudy čtyř sester z ósacké obchodnické rodiny v předvečer druhé světové války.

Tanečnice z Izu a jiné prózy (Kawabata Jasunari): Křehké povídky o lásce a životě od prvního držitele Nobelovy ceny za literaturu.

Hlas hory (Kawabata Jasunari): Kawabatův poetický román o změnách v poválečné společnosti, stárnutí a zániku jedné éry.

Zrcadlo japonské nobility od Čakanobua Tojohary

Literatura s tématem války

Ohně na planinách (Óoka Šóhei): Kniha vypráví o japonském vojákovi za druhé světové války, který ve filipínské džungli pomalu propadá šílenství. Osobně jsem knihu nečetla, ale máma z ní nespí doteď.

Černý déšť (Ibuse Masudži): Pohled na svržení atomové bomby a bezprostředně následujících událostí v Hirošimě očima Japonce, který se snaží žít normální život v nenormálních podmínkách (Ibuse čerpal při psaní z dobových deníků).

Jak smutné v bitvě padnout (Kumiko Kakehaši): Kniha byla napsána na základě dopisů, které vojáci (zejména generál Kuribajaši) posílali domů z ostrova Iwodžima, jenž měli bránit do posledního muže. Text je místy zavádějící a český překlad není z nejlepších, nicméně hlavní poselství o tom, že Japonci jsou taky lidi, zůstává.

Současná literatura

Soukromá záležitost (Kenzaburó Óe): Příběh od druhého japonského držitele Nobelovy ceny za literaturu, v němž se autor v autobiograficky laděném příběhu vypořádává s narozením postiženého syna.

Na vlnách (Ibuse Masudži): Kniha obsahuje dva příběhy, jeden inspirovaný životními osudy japonského rybáře, který se dostal v 19. století do Ameriky ještě před „otevřením“ Japonska, druhý je pak fiktivním deníkem šlechtice rodu Taira prchající ve 12. století z Kjóta před nepřáteli.

Mlčení (Endó Šúsaku): Příběh o potlačování křesťanství v Japonsku v 17. století.

Písečná žena (Abe Kóbó): Japonská avantgarda, příběh kafkovského stylu o muži, co uvízne v dunách.

Zlatý pavilon (Mišima Jukio): Mišimův fiktivní příběh o životě mnicha, který zapálil ikonický Zlatý pavilon. Zvláštním způsobem intelektuálně zvrhlé čtení.

Čáry (Murakami Rjú): Soubor krátkých příběhů provázejících čtenáře po nočním Tokiu, zejména jeho temných zákoutích.

Nekonečná, téměř průzračná modř (Murakami Rjú): Drogy, sex a rocknroll aneb deziluze japonské mládeže 70. let mísící se s autobiografickými prvky života poblíž amerických základen.

Na jih od hranic, na západ od slunce (Murakami Haruki): Klasický Murakami Haruki. Hrdinou románu je muž ze střední třídy, který má tak nějak všechno a stejně neví, co se sebou.

Paprika (Jasutaka Cucui): Fantastický příběh o vynálezu, kterým se dá zasahovat do snů.

Tai (Jošikawa Eidži): Historický román popisující vzestup Tojotomiho Hidejošiho (16. stol.) z obyčejného rolníka na pozici nejmocnějšího muže Japonska.

Musaši (Jošikawa Eidži): Historický román o životě nejslavnějšího japonského šermíře Mijamota Musašiho (17. stol.).

Čestná zmínka

Seznam měl být původně inspirací pro čtení japonských autorů, ale z nostalgických důvodů jsem se rozhodla udělit výjimku knize, která mě přivedla k zájmu o Japonsko a v konečném důsledku i na japonská studia.

Šógun (James Clavell): Historická fikce inspirovaná osudy anglického lodivoda Williama Adamse, který se ocitl v Japonsku na konci bouřlivého 16. století.

Dále mohu doporučit i další Clavellovy knihy: Tchaj-pan z doby zabírání Hong-Kongu, Gaidžin, ve kterém se Clavell vrací do Japonska 19. století , Vznešený dům, kdy se pro změnu vrací do Hong-Kongu 20. století a v neposlední řadě autobiografický Král krysa z jeho pobytu v japonském zajetí během 2. světové války. Knihy jsou volně provázané, doporučuji je číst v uvedeném pořadí.

Příjemné čtení!